Koncem léta a začátkem podzimu, kdy lesy jsou nasáklé vlhkostí, začínají, jak známo, růst houby. Pro svou báječnou chuť, snadnou dostupnost, a taky proto, že jsou zadarmo, bývají častou vyhledávanou pochoutkou. Lidé, kteří je sbírají, se nazývají houbaři. V časných ranních hodinách, ověnčeni košíky a nůšemi, vyráží na svá oblíbená místa, aby všechny ostatní předběhli a byli v lese první. To se však někdy nepovede, protože jiní tam zůstávají od předešlého večera a houby svírají potmě s baterkou, někdy i jen tak po hmatu. S přibývajícím dnem se pak les začíná plnit a často se zdá, že je v něm víc houbařů než hub. Houbaři se k sobě většinou chovají slušně, svými úlovky se zájemně chlubí a svá naleziště neprozrazují. Jen ojediněle se stane, že jednu houbu objeví současně dva nebo více houbařů a každý tvrdí, že ji viděl první. Tyto konflikty se zpravidla vyřeší dohodou, v horším případě zasáhne lesník nebo vyrušené divoké prase. Co však má hodně houbařů společného, je znalost hub, které sbírají. Ti méně znalí pak bývají vybaveni kapesními atlasy, chytrými partnery, nebo chodí navštěvovat houbařské poradny, které, když se vrátí pozdě večer, bývají už zavřené. Jsou ale bohužel i tací, kteří studiu hub nevěnují přílišnou pozornost, s minimálními znalostmi vyrazí do lesa, posbírají všechno, co jim přijde do cesty úlovkem se s chutí nadlábnou a s těžkou otravou pak končí na jednotce intenzivní péče. Ne všechny houby, jak víme, jsou bez následků jedlé. Vyskytují se mezi nimi i jedovaté a použit také muchomůrky zelené (naše nejjedovatější houba) končívá smrtí, v lepším případě trvalým postižením. Výplach žaludku i po lehčí otravě není zrovna příjemná záležitost. Když pak takový houbař musí leže v nemocnici a chodí ho navštěvovat tchýně, bývá často otrávený ještě víc. Těmto houbařům-začátečníkům, a nejen jim, je věnováno pexeso-Hřibseso. Mohou na něm získat základní poznatky o tvaru, velikosti a barvě našich nejznámějších jedlých i jedovatých hub a poznat situace, které mohou při jejich sbírání nastat. PRAVIDLA Je určena pro 2 a více hráčů, obsahuje 64 obrázkových kartiček a má oproti klasickému pexesu jednu novinku. Jsou zde totiž nejen dvojice (23x), ale i trojice (3x), čtveřice (1x) a "jednice" (5x). Tyto nepárové karty mají vždy v rohu číslem označení, o jakou z nich se jedná. Pexeso se zamíchá a rozloží na čtverec 8x8 obrázkem dolů. Hráč, který je na řadě, otočí vždy jednu kartu a má tyto možnosti: Pokud otočil jednu ze dvojice, hledá k ní klasicky druhou. Jestli však narazil na jednu ze trojice, nebo čtveřice, musí najít po sobě všechny zbývající, to znamená ještě dvě, resp. Tři karty. Když najde například jen druhou a třetí neuhodne, tyto dvě se mu nepočítají Trojice a čtveřice se bere pouze jako celek. Odkryje-li hráč "jednici", má štěstí, protože žádnou další k ní nemusí hledat a tudíž si ji hned ponechává. Pokud "jednici" otočí až jako druhou (resp. Třetí nebo čtvrtou) kartu, také ji bere a pokračuje v hledání zbytku k první otočené kartě. Když tedy hrč našel kompletní dvojici, trojici, čtveřici nebo samotnou "jednici", nechává si ji a pokračuje v odkrývání tak dlouho, dokud má štěstí. V opačném případě karty otočí zpět a hraje spoluhráč. Hraje se do úplného vysbírání všech karet a vyhrává ten hráč, který jich má nejvíc.